Oceány pokrývají více než 70 % povrchu naší planety, přesto o nich víme méně než o povrchu Měsíce. V rubrice novinek se stále častěji objevuje téma „modré ekonomiky“. Tento koncept se nesoustředí pouze na ochranu mořského života, ale na inteligentní a udržitelné využívání oceánských zdrojů, které mohou být klíčem k přežití lidstva v post-fosilní éře.
Mořské farmy: Potrava i lék pro klima
Tradiční rybolov naráží na své limity, ale budoucnost patří akvakultuře nové generace. Pěstování mořských řas a chaluh ve velkém měřítku se ukazuje jako jeden z nejúčinnějších způsobů pohlcování oxidu uhličitého z atmosféry. Řasy rostou extrémně rychle, nepotřebují hnojiva ani sladkou vodu a slouží jako surovina pro bioplasty, biopaliva i vysoce výživné potraviny. Rozlehlé „podmořské lesy“ tak mohou fungovat jako plíce planety a zároveň zásobárna surovin.
Těžba v hlubinách: Nutné zlo?
Kontroverzním tématem je těžba polymetalických nodulí z oceánského dna. Tyto útvary obsahují kobalt, nikl a měď – kovy nezbytné pro výrobu baterií do elektromobilů a solárních panelů. Stojíme před dilematem: riskovat narušení neprobádaných ekosystémů v hlubinách, nebo zpomalit energetickou tranzici na souši? Vědci nyní vyvíjejí technologie dálkově ovládaných robotů, kteří by dokázali suroviny sbírat s minimálním dopadem na sedimenty a mořskou faunu.
Energie z vln a přílivu
Zatímco solární a větrná energie jsou závislé na počasí, oceán je v neustálém pohybu. Nové generace přílivových turbín a vlnových generátorů se stávají robustnějšími a odolnějšími vůči agresivní slané vodě. Oceánská energie má potenciál stát se stabilním základem energetického mixu pro pobřežní státy, čímž by se snížila potřeba velkokapacitních bateriových úložišť. Ochrana a využívání oceánů se tak stává nejdůležitější strategickou misí tohoto století.
